Špicové a tzv. primitivní plemena

Druh srsti, speciální péče

Laponský špic má hustou,bohatou a zcela postavenou krycí srst a jemně zvlněnou, uzavřenou podsadu. Zbarvení je hnědé, černé nebo kombinace těchto dvou barev. Na výstavách jsou nejvýše oceňováni celobarevní jedinci. Bílé odznaky jsou nežádoucí, ale přípustné.V období línání, když začne vypadávat podsada, je hřeblo dobrým pomocníkem

Základní charakteristické vlastnosti plemene

Inteligentní, společenský a přátelský. Laponský špic se svou povahou v mnoha ohledech podobá lapinkoiře, což znamená, že je milý k dětem, učenlivý, přítulný, pohyblivý a není přecitlivělý.

Celkový vzhled plemene

Obecně tito psi na první pohled vypadají jako ostatní špicové - mají vztyčené uši trojúhelníkového tvaru, dobře osrstěné i zevnitř, a nízko nasazený ocas, který dokážou stočit do kroužku. Typická je velice bohatá srst, která se na různých místech těla výrazně liší délkou. Srst dobře chrání psa i v tom nejhorším počasí. Jejich zbarvení je převážně nebo úplně černé. Žádoucí je výrazný rozdíl mezi psem a fenkou. Švédský laponský pes - Laponský špic je nejmenší, standard udává výšku 43 cm pro fenky a 48 cm pro psy s limitem +/- 3 cm. Srst má většinou černou, někdy s bronzovým odstínem. Mohou se na ní objevit i bílé odznaky, které jsou přípustné. Je hustá, s podsadou, delší a odstátá. Nejdelší srst je na krku a ocasu. Velice dobře chrání psa před špatným počasím.

Fyzické vlastnosti, pohyb

Toto plemeno má velkou výdrž a je rádo zaměstnáno. Lapinporokoira miluje procházky s vámi a bude se vždy držet ve vaší blízkosti.

Společenská charakteristika

Laponský špic z dobré linie dobře vychází s ostatními psy, a jak již bylo řečeno, je velice snášenlivý vůči dětem. Cizí lidi ohlásí, ale u toho také zůstane. Tento pes je přátelský ke každému.

Výchova plemene

Tento pes se snadno a rychle učí, a proto zvažte, nepřihlásíte-li se společně do kursu obratnosti, poslušnosti nebo možná fly-ballu. Toto plemeno v nich bude pod správným vedením vynikat.

Zajímavosti, původ

Předci Laponských psů byli po staletí používáni k pasení sobů, hlídání stáda a majetku, silnější psi se využívali k tažení. Dlouho se tito psi chovali bez šlechtitelských záměrů převážně na území Finska a také Švédska. Hodně rozšíření jsou také ve Finsku. Pro jejich příjemnou povahu jsou v severských zemích velice oblíbení jako rodinní psi. Laponští ovčáčtí psi byli zapisováni do plemenné knihy od 50. let 20. století. V té době byli finský laponský pes (lapinkoira) a laponský ovčák (lapinporokoira) považováni za jedno plemeno, kterému se říkalo laponský ovčák. První standard byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. Laponský ovčák byl vydělen jako samostatné plemeno 10. 12. 1966, protože bylo uznáno, že se jedná o dvě rozdílná ovčácká plemena. Název lapinkoiry byl v roce 1967 změněn na „laponský pes". V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa".