Špicové a tzv. primitivní plemena

Druh srsti, speciální péče

Srst je středně dlouhá, rovná, hustá a přiléhající. Na krku, ramenou, hrudníku a zadních končetinách je nepatrně delší a hebká. Její základ je měkký. Zbarvení nejčastěji krémové (pšeničné), ale také černé, červené nebo vlčí, zlaté, rezavé, s možnou černou maskou na čumáku, povoleny jsou též malé bílé znaky na hrudi, hlavě, krku a končetinách.

Základní charakteristické vlastnosti plemene

Norský buhund je velmi vytrvalý, odolný a skromný pes. Je energický, aktivní a také, jako většina špiců, dosti hlasitý. Vyžaduje důslednou výchovu a intenzivní kontakt s člověkem, s nímž dokáže komunikovat celou škálou nejrůznějších zvuků a gest. Vynikající stopař a hlídač. Svým temperamentem a nenáročností se stal velice populárním. Může žít venku stejně dobře, jako v bytě. Je připraven nahánět jakoukoliv drůbež či zvěř.

Celkový vzhled plemene

Jde o plemeno služebních psů. Lehký, živý pes čtvercového tvaru, lehké, avšak silnější postavy. Hlava klínovitého tvaru, široká mezi ušima, čumák zašpičatělý. Uši vzpřímené a vysoko posazené, oči tmavé, energického výrazu. Končetiny rovné a silné, přední končetiny mají přilehlé lokty. Ocas je krátký a silný, na zádech stočený do kruhu.

Fyzické vlastnosti, pohyb

Norský buhund je energický pes s velkou výdrží. Aportování je jedna z jeho zamilovaných činností. Nechte jej pravidelně volně pobíhat, nemusíte se bát, že uteče, neboť díky svému instinktu pasteveckého psa se bude stále držet ve vaší blízkosti. Také vaše kolo bude bez problémů následovat.

Společenská charakteristika

Tito psi jsou velmi milí k dětem a mají dobrý vztah i k jiným psům a domácím zvířatům. Na cizí návštěvu vás okamžitě upozorní štěkotem, ale u toho také zůstane. Není to žádný obranářský pes.

Výchova plemene

Tito psi jsou většinou velice milí k dětem a také kontakt s ostatními domácími zvířaty je bez problémů. Cizí návštěvu vám pronikavě ohlásí, ale víc než štěkot od něj nečekejte – není to obranářský pes.

Zajímavosti, původ

Norské národní plemeno je známé již z dávnověku. Spadá do skupiny grónských, sibiřských a kamčatských ovčáků. Norského buhunda vyšlechtili speciálně pro práci na farmě, neboť se hodí pro jakoukoliv práci: pásli a zaháněli jeleny, ovce, krávy, chránili dvůr a také se používali jako tažní psi. Buhund - v překladu znamená přímo "křížový pes". Jemné city dovolují využívat buhunda i pro hon. Ve 20. letech 20. století se plemeno stalo velice známým také za hranicemi vlasti, zvláště pak ve Velké Británii.