Druh srsti, speciální péče

Srst krátká, hrubá a přiléhavá, černo-rezavo-bílá nebo hnědo-rezavo-bílá.

Základní charakteristické vlastnosti plemene

Živý, energický a pohyblivý pes, sebevědomý a nebojácný. Ke známým lidem přátelský, k cizím mírně nedůvěřivý. Je mu vlastní umírněná dávka ostrosti a rád štěká, proto je dobrým hlídačem.

Celkový vzhled plemene

Středně velký, harmonicky stavěný trojbarevný pes téměř kvadratické tělesné stavby. Hlava velikostí odpovídá tělu, mírně klínovitá, čenich středně velký, rovnoměrně se zužující. Oči malé, mandlovité, uši trojúhelníkové, zvysoka a zeširoka nasazené, v klidu přiléhající k lícím. Tělo silné a kompaktní, hřbet delší, pevný a rovný, záď krátká, hrudník dosahující až k loktům, břicho jen málo vtažené. Ocas vysoko nasazený, nad hřbetem těsně zatočený.

Fyzické vlastnosti, pohyb

Vzhledem k hlasitosti a velké potřebě pohybu se příliš nehodí do měst. Jinak naprosto nenáročný.

Společenská charakteristika

Appenzellský salašnický pes je mimořádně šťastný a spokojený, dokážeme-li ho zaměstnat. Izolace stupňuje vrozenou nedůvěru vůči cizím do té míry, že se z něj může stát až agresivní jedinec.

Výchova plemene

Appenzell potřebuje důslednou výchovu a trvalý vztah ke smečce. Majiteli neprojdou chyby v zacházení, nebo ve výcviku. Appenzell miluje vodu, rád využije příležitost ke koupeli v rybníku, nebo potoku.

Zajímavosti, původ

Nepůvodnější ze všech čtyř švýcarských salašnických psů, i on bývá odvozován až od psů římských legií. Nad hřbetem zatočený ocas svědčí o příbuznosti s asijskou větví pasteveckých psů (tibetská doga, puli). Jako samostatné plemeno byl popsán na samém konci 19. století, chov se rozvíjí až ve století dvacátém.